Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zálet nové vlečné

10. 5. 2016

Nedělní odpoledne 8.5.2016 by se mělo zapsat zcela jistě do mé úspěšné modelářské historie! Dlouho připravovaný projekt vlečné GoGo se podařilo konečně dodělat a zprovoznit!

Hned po obědě jsem vyrazil na letiště, abych si na nové vlečné vše řádně zkontroloval, vyzkoušel, nastavil na jemno všechny výchylky kormidel a hlavně oživil dva roky ležící motor ZDZ 9 RV-J. Ze startování tak velké kubatury jsem měl trochu strach, doposud jsem měl maximálně "60" benzíňáky. Vrtule o průměru 28 palců mně totiž způsobovala mírné mrazení v zádech. Nezbývalo než natankovat a za pomoci zkušených kamarádů se pustit do protáčení vrtule. Karburátor začal poslušně nasávat palivo a jak sloupec benzínu putoval hadičkou k motoru, zvyšovala se i moje nervozita. Se zvyšenou opatrností zapínám zapalování a začínám vrtulí protáčet "naostro", pár protočení, motor zabrblá, stahuji sytič, poslední drncnutí do vrtule a motor běží! Tak hladký průběh startování po dvou letech odpočinkz v zaprášené dílně jsem ani nečekal, nechávám motor zahřát a pak zkouším maximální otáčky, výkon se zdá dost brutální, soudě podle v proudu vzduchu protaženého Tondova obličeje.

Následuje zkouška dosahu, také pojezd po ploše, párkrát sem a tam, aby se vydrncaly všechny špatně přitažené šrouby. Poté kontroluji, jestli je vše na svém místě, jestli se něco neuvolnilo, zkouším dotahovat šrouby, vše je OK.

Dotankovávám a čekám, fouká kolem 7m/s, v poryvech ještě k tomu to samé navíc, na zálet to tedy ideální není, navíc fouká šikmo na dráhu...

Kolem půl šesté se vítr trochu zklidňuje, říkám si teď nebo až bůhví kdy a tak beru vysílač a jdu na to. ZDZ běží během chvilky, zahřívám cestou na plochu, jako rádce pro krizovou situaci beru sebou Tondu.

Je to neuvěřitelné, ale je to tak, po dlouhém nedělním váhaní a čekání na slabší vítr jsem konečně své téměř dvouleté snažení poslal do vzduchu! O tom, že se mi klepaly ruce snad ani nemusím psát. Přidal jsem plyn asi tak na 1/2, během chvilky byl Gogouš ve vzduchu, tak jsem mu přidal naplno a on stoupal docela lehce vzhůru.
Byl jsem připraven na trimování a taky problémy se špatně určeným těžištěm, ale nic takového se nekonalo! Všechno sedělo bez potřeby korekce! Gogouš byl i v tom silném větru velmi stabilní a dobře ovladatelný, v zatáčkách se nepropadal.
Přistání jsem musel opakovat 3x, protože to nad plochou pořád letělo a letělo a proti silnému větru se tomu nechtělo na zem, tak jsem byl trochu delší, ale jinak OK.
Po přistání a zastavení vlečné se ozvala velká rána, to mi spadl kámen ze srdce...

Po prvním poněkud nervózním letu jsou dojmy zatím dosti dobré. Včerejší úspěšný zálet mě naplňuje mírným optimismem do budoucí vlekařské kariéry Gogouše.
Samozřejmě bude následovat ještě mnoho letů k ověření letových vlastností a dalších drobných úprav, v prvním letu jsem třeba vůbec nepoužil vztlakové klapky.

Dost mně těší, že koncepce, kterou jsem pro Gogouše zvolil, se ukázala jako použitelná. Jedná se totiž o můj první model, který jsem zvládl od návrhu, přes konstrukci v programu SketchUp až po vlastní stavbu z vyfrézovaných dílů na CNC frézce. O tom možná někdy napíšu samostatné pojednání s fotkami ze stavby. 

Je jasné, že vlečnou jsem zkonstruoval jako čistě účelové éro pro vlekání větroňů a nebudeme si nic nalhávat estetika nebyla prioritou.

Na závěr snad jen pár technických údajů:

Rozpětí: 275cm
Délka: 215cm
Váha: 13kg
Motor: ZDZ90 RV-J
Vrtule: 28/10
Nádrž: 1l 

Elektroinstalace:
-přijímač jeti Duplex R18+Rsat
-všechna serva digitální HV v počtu 10ks
-2x aku Jeti Lion/2S/2100mAh
-elektronický vypínač zapalování a sdružovač napětí od Modelservisu

Radek 

PS.: za fotodokumentaci děkuji Bolkovi.

 

Náhledy fotografií ze složky Zálet nové vlečné

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář